Ucim sa zit

28. září 2014 v 15:41 | Kairos
Ked som videla temu tyzdna "ucim sa zit" povedala som si ze mam k tejto teme vela co povedat.
Je to citliva tema mojho zivota, ale clovek musi ist dalej a naucit sa s tym zit. Minulu zimu som sa mentalne zrutila a po celkom dlhom boji s depresiami sa doslova vzdala.


Nevidela som dovod zit, nevedela som naco by to bolo dobre. Stravila som dokopy mesiac na psychiatrii, dali mi lieky, rozpravali sa so mnou.. ale nic z toho mi nepomahalo, proste to neslo. Depresia nebolo nieco comu som mohla povedat ze prestan, a ono to odislo. Nech som s tym bojovala akokolvek, stale tu bol ten pocit beznadeje, prazdna, menejcennosti. Jazvy na mojich rukach su toho dokazom. Nevedela som sa pohnut z miesta a vsetku bolest som sa snazila preniest na fyzicku, lebo ked som ich citila obe, zrazu som mala pocit ze necitim nic. Bola som pomylena, daleko zo spravnej cesty zivotom.
Ani neviem kde nastal ten zlom, ale uvedomila som si ze takto to dalej nejde. Vyhodila som vsetky ziletky ano neholila som sa ale to je vedlajsie a skoncovala s tym. Potom prisiel na rad boj v mojej hlave. A ten boj trva dodnes. Ale o to ide, clovek sa musi naucit zit stastne. Vidiet krasu v malickostiach ako napriklad slnecne luce osvetluju listy, ako a jar vsetko oziva, a na jesen je vsetko farebne. Usmev cloveka ktoreho nepoznate, alebo dakujem ked niekomu podrzite dvere. Vdaka tymto malickostiam mi je lepsie. Jasne, vdacim nejednej osobe v mojom zivote za to ze som v poriadku, no vacsina bitky sa odohrava prave v hlave toho cloveka co trpi.

Preto vas prosim, ak poznate niekoho kto trpi depresiami, stojte pri nich, naozaj to potrebuju a uvidite ze sa vam odvacia za aku kolvek pomoc. Pre ludi ako ja je naucit sa zit jeden velky zazrak a neopisatelne stastie.

Dakujem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Jana Jana | E-mail | Web | 28. září 2014 v 17:38 | Reagovat

Přála bych si, abys tento článek napsala dřív a moji blízcí si jej dřív přečetli... Naštěstí při mne "stála zvířata" - kočky a psi... A moje maličká sestřička. Začátek Tvého článku důvěrně znám...

2 Kairos Kairos | Web | 28. září 2014 v 18:06 | Reagovat

[1]: aj u mna zohral velku rolu moj pes a moj mladsi brat :) boli velke opory po cely cas. Je mi luto ze si si tym musela prejst tiez, sama viem ze to nie je lahke. dufam, ze uz ti je lepsie :)

3 Jana Jana | E-mail | Web | 28. září 2014 v 18:22 | Reagovat

Je mi lépe, jakobych našla sama v sobě nový pramen života. Jsem teď sice více bezstarostná a mnoho vážných věcí řeším ne úplně rychle, jak by se mělo, ale zase mne nic moc tak nerozhází :) Je zvláštní, jak ti, co vlastně nejsou zkaženi světem, pomůžou nejvíce :)

4 Kairos Kairos | Web | 28. září 2014 v 18:30 | Reagovat

[3]: tak to sme dve, presne tak isto sa citim :) a to je jasne, oni to zlo nevidia a vyzaruju len pozitivnu energiu ktoru clovek niekedy tak velmi potrebuje

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama